Často slýchávám, že bychom si měli dávat pozor na to, co se zveřejňuje na internetu, jelikož ne všechno je pravda. Většinou jsem měla za to, že pro mě to není až takový problém, dokážu přece poznat, když čtu něco „podivného“, co zavání subjektivitou, konspirační teorií či vtípkem.
Dnes jsem nicméně uviděla fotografii BBC zveřejněnou stránkou Vaše věc na facebooku, která zobrazovala záběr ze zpráv, kde je Daniel Landa a pod ním titulek, že se nadále bude označovat jako Shito. Samozřejmě mě ta chyba pobavila, ale zároveň mě zamrzelo, že se něco takového dostalo do zahraničních zpráv. A pak mi bylo řečeno, že to byl vtípek a nic takového se nestalo. Jak je možné, že mi to hned nedošlo?
Jeden kamarád mi to objasnil – člověk je schopný uvěřit čemukoliv od té doby, co kolovalo video, kde prezident Klaus krade pero. V tu chvíli jsem si uvědomila, že už mám delší dobu problém někdy rozpoznat, co je pravda a co je lež, což je i částečně dáno tím, že už pár měsíců žiju v zahraničí a cokoliv, o čem čtu, mi přijde vzdálené a možná i proto se mi mnohem snadněji mísí pravdivé události s těmi smyšlenými.
Když se nad tím zamyslím, Klausova scénka s perem mohl být vskutku pěkný vtípek, stejně tak mi to zpětně přijde s pro mě doposud nepředstavitelnou realitou prohibice, které byla naše republika vystavena v září. Jsou to pro mě natolik absurdní a vzdálené věci, které se skutečně staly, že jsem byla více než ochotná uvěřit takovým pitomostem, jako že budeme platit daně za vzduch, že se zahraniční média zabývají takovou prkotinou, jako že se Landa označil za Žita a ještě v tom udělali hrubku, nebo že Brusel nebude mít vánoční stromek kvůli Muslimům (čemuž ostatně naletěla většina).
Těmto zmatkům v pravdivosti článků rozhodně nepomáhají média a samotní autoři článků s tím mají místy potíže. Server novinky.cz je případ sám pro sebe, kouknu na něj jen, když si chci zvednout náladu a zjistit, jakou pitomost zase zveřejnili. O tom, že i samotní autoři článků mají sem tam problémy s pravdivostí jejich informací svědčí několik případů. Jedním je již zmíněný případ z Bruselu, kdy tuto informaci zveřejnila radikální pravicová stránka a pak byl vesele dál šířen, ačkoliv mluvčí starosty Bruselu tuto informaci vyvracel. Dalším příkladem je založení romské strany, které pokladník ukradl peníze. Opět to bylo zvěřejňováno všude možně a nakonec se ukázalo, že původní autor článku je podvodník.
Vyvstává před námi otázka. Neměla by pravdivost informací uvedených v článcích být pravidelně ověřována, aby se zabránilo mystifikaci společnosti, která by ve svém důsledku mohla vést k něčemu špatnému?